28. - 30. 6. 2019 - Mezinárodní festival Strážnice
Bystřina tancovala ve Strážnici
Všechno k tomu okamžiku směřovalo. Soustředění, tréninky s hudebníky, šití kostýmů - několika měsíční dřina, která vyvrcholila na konci června, když nejen dospělí, ale také děti ze zlivského Folklorního souboru Bystřina odjeli do jihomoravské Strážnice.Cílem pro ně byl 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu. Ten se zde uskutečnil ve dnech 28. až 30. června. Byl to vrchol všeho, co jsme zatím mohli dokázat, shrnula účast na festivalu Tereza Kadlecová, vedoucí Folklorního souboru Bystřina. Ten si nenechalo ujít třicet dva tisíc návštěvníků. Je to pro nás velká čest, protože není zrovna snadné se na festival dostat, poukázala na skuteč-nost, že jen podat přihlášku v tomto případě nestačí. Rozhodující slovo mají režiséři jednotlivých programů. A těm se zlivský soubor líbil natolik, že mu jako jedinému jihočeskému zástupci na 25 minut propůjčili pódium ve vinohradnickém areálu. Vystupovali jsme v rámci nedělního programu, který se jmenoval Jaké si to uděláte, takové to budete mět. Měli jsme připravená dvě pásma, jedno dětské a jedno dospělé. S dětmi jsme letos zpracovali téma, které se jmenovalo Na školu. Je to pásmo plné říkanek, škádlivek, her, písniček a tanců, popsala Tereza Kadlecová vystoupení. V tom se na pódiu představilo čtrnáct dětí, čtyři chlapci a deset dívek. Jednou z nich byla i Petra Škvrnová. Vystoupení bylo moc hezké, jen to horko, to bylo hrozné, řekla sympatická mladá slečna, která v souboru tancuje už od školky. Pak už je ale vystřídal soubor dospělých, který vystoupil s názvem Milou já si namluvím. Mládencem byl Jiří Klimeš, milou Klára Koudelková. Než jsem šel na pódium, tak jsem si odehrával celých těch patnáct minut, abych na nic nezapomněl. Což se samozřejmě také stane, takže je vlastně každý tanec takovou improvizací. My si ale s Klárkou říkáme, jak to bude a kdy je třeba nastoupit, řekl Jiří Klimeš. Tanec to byl dle jeho slov tak urputný, že dva členové souboru ztratili podpatek. Všichni zúčastnění se tak shodli na tom, že obě pásma byla zatím to nejnáročnější, co nacvičili. Musím říct, že já bych to, co jsem jim vymyslela, sama nezatancovala. Jsem ráda, že jsem hrála v kapele, přiznala s úsměvem Tereza Kadlecová a pokračovala: Snažili jsme se zpracovat něco nového, proto jsme se letos vrhli do složitějších tanců, jako je vrták, ten nám dal docela zabrat. Tanečníci odvedli velký kus práce a patří jim můj velký obdiv. Pracovali velmi svědomitě a přípravě věnovali spoustu svého volného času. A co pomyslná konkurence? Bylo na co se dívat? Docela se mi líbili Alžířani, i když u nich bylo sice vidět, že mají ženy v souboru spíše jako doplněk, svěřil se s postřehy Jiří Klimeš. Je to něco úplně jiného, jejich kultura se prolíná do barev, vzorů jejich krojů, shodovaly se Tereza Kadlecová a Petra Škvrnová, maminka dcerky se stejným jménem. Ta také odvedla velký kus práce, když pro všechny členky dospělého souboru nejen ušila, ale hlavně vyšívala deset čepců. Šest týdnů nedělala nic jiného, řekla Tereza Kadlecová a dodala, že díky ní mají všechny členky souboru také krásné zástěry s unikátními výšivkami. Ty Petra dělala tři roky, uvedla vedoucí souboru s tím, že stejný dík patří i Janě Václavíkové. Ta zase v průběhu čtrnácti dnů ušila pro všechny pány vesty.
Naše účast na festivalu by se neobešla bez podpory města Zliv a finanční podpory Jihočeského kraje v rámci projektu Podpora mládeže v Jihočeském kraji v rámci Koncepce MŠMT.
